Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nach Falkenstein! (IV)

30. 8. 2009

Dnešní slunečné ráno a čerstvý vzdoušek dával předpoklad na zdařilý výlet. Na startovní čáře jsem úderem 9. hodiny marně vyhlížel brněnské zdravé jádro. Tentokrát mírně selhal hlavní navigátor Zdenál, naivně se spoléhaje na přístroje; nakonec však přecejen s velkou slávou dorazili, přičemž, jak jsem se později dozvěděl, objeli snad půlku Moravy :))
Vyráželi jsme tedy s hodinovým zpožděním. To jsme eliminovali teprve na Falkensteinu, kde jsme vypustili dobytí hradu, mimo jiné i kvůli probíhání jakési středověké slavnosti.
Cesta ubíhala v pohodě jako na houpačce, nahoru, dolů, nahoru, dolů... taky už mohli kvůli nám ta údolí přemostit, že...
První kopeček jsme zvládli v pohodě, nádherný výhled na Pálavu a Mikulov, který nás doprovázel po celé cestě, páč se to stáčí jaksi dokolečka. Posléze se vynořila fatamorgána Falkecu, který byl opravdu ještě hodně, hodně daleko. Na konci každé vesnice krátká pauza, focení; u "ponožkové" dědiny zas mohutný košt slaďoučkých hroznů, posléze Falkenstein, sklepní ulička, kde měli sraz veteráni Renaultů, pak ještě osvěžení u pramenu Mariongrotte a pak výplaz na hrad...
Zpět už to bylo veselejší, vynechali jsme vesnici Kleinschweinbarth s vyhlídkou na Sudmährerkreuz (Schweinbarther Berg), čímž jsme se ochudili o zajímavé místo i košt hroznů, zato jsme ale ušetřili výšlap na onen kopec a zrychlili zkratkou do Drasenhofenu a za chvíli jsme už dupkali kolem celnic pod Mikulovem se zastávkou na zralých švestkách :)).
Pak po pohodové cestě vedle kolejí příjemným klesáním do Sedlece, kde byly na výběr 3 cesty: po Greenways do Úval a Valtic, což mi stačilo jednou a naposled; pak po hlavní, sic nejkratší, ale dosti úzké a nebezpečné, nebo konečně přes Sedlec a Hlohovec po cyklo 41 a turistické spojené s koštem burčáku. C je správně :))
Tato cesta není tedy nic moc, což jsme dobře slyšeli od nadávající Jiřky, která se až doposud držela. To není lehárko jako na Macochu, co?... ale nakonec to přecejen přežila a pak i poslední kopec za Hlohovcem, kde už se rýsoval cíl naší cesty.
Zdenula se Zdenálem ve svém sprintu do cíle přestali vnímat okolí a kochat se přírodou, a tak trestuhodně přejeli štaci s burčákem. Škoda, hlavní cíl výletu tak nebyl splněn a ti, co se radovali, že už Falkec nikdy nepojedou, budou si to muset příště zopakovat. Už jen kvůli tomu burčáku :))
Závěrečné kafe ve Valticích s důstojným rozloučením pak udělalo hezkou tečku za hezkým výletem.
Trasu vlastnonožně prověřili: Zdenula, Zdenál, Jiřka a Pája a bez nehody a poruchy najeli 50 km.
Tož Ď.
-autorský článek: pgnext-
Foto ZDE.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA