Jdi na obsah Jdi na menu
 


8.ročník Cyklomaratónu K24

22. 6. 2008

8. ročník slavného Cyklomaratónu K24 je za námi.

Jak to probíhalo z mého pohledu:

Letos jsem se Cyklomaratónu zůčastnil podruhé. Po zkušenostech z loňska, kdy jsem jezdil na kole Winora sestrojeném někdy kolem roku 94, jsem si řekl, že na tomhle kole cyklomaratón už nikdy více. Nicméně jsem na něm jezdil vesele dál i letos a skoro to vypadalo, že už se ho nezbavím. Měl jsem natrénováno 1000 km a nemohl jsem se rozhoupat, CO, KDY a ZA KOLIK. Nakonec jsem se rozhoupal v předvečer závodu a zakoupil jsem kolo Diamondback.. no dobře, nechlubím se, pro profíky hotový šunt, ale u mě je to o dvě kategorie výš zejména brzdama, převody a odpružením.
A tak jsem ještě do noci montoval, šrouboval blatníky, tachec, světla...dotáhnout všechny matice a seřídit brzdy, znáte to.. Na druhý den jsem měl ještě plno shánění a balení, tak jsem byl rád, že jsem to do startu v rozumném čase stihl. Trochu jsem riskoval tím, že jsem kolo "nezajezdil" ale říkám si, však ho zajezdíš dnes dost. Měl jsem v plánu radikálně zvýšit svůj výkon a letos dosáhnout 300 km.
Na start jsem dorazil sólo, protože všichni známí mě pokládali za blázna, páč mnozí tolik nenajezdí ani za celý rok. Tak jsem dorazil svým "žlutým sršněm" na místo činu, naštěstí byl v areálu předposlední volný flek a po registraci než jsem to zkompletoval, omrknul, něco pofotil a oblékl se -do barev Moravské cyklotlupy, kterou jsem tímto zastupoval a reprezentoval- a hodinka do startu uběhla jak nic.
Tedy jsme se seřadili ke startu a pak už to bylo na nás...
První kolo jsme hnali jako šílenci, i když jsem si říkal, že to nebudu přehánět jako loni, kdy jsem to nemohl vydýchat. Nechal jsem se předjet skoro všemi abych nepřekážel :-)) a pak jsem se zavěsil na skupinku mládeže, kteří rozráželi vzduch pro mě celkem přijatelným tempem. Tedy ze začátku. Pak jsem zjistil, že mi síly ubývají, ale oni tempo nezvolnili. Tak jsme dokroužili kolo v čase kousíček přes hodinu. Do druhého kola jsem pokračoval dál, ale už sám a zvolnil jsem na vydýchání.
Tady se už projevila krize z "nevyseděného sedla" a myslel jsem, že je to můj konec. To jsem neměl za sebou ani 50...
Po druhém kole jsem si dal pauzu, protože jsem zvolil taktiku "dvojkol" což se mi osvědčilo z loňska. Na jídlo jsem ještě neměl pomyšlení, zato jsem natankoval pití a vystartoval. Držel jsem si tempo nad 20 v průměru a to jsem hodlal zachovat až do konce.
Po čtvrtém kole, kdy už bylo před soumrakem, jsem nahodil světla a trochu pojedl. Jednak jsem měl domácí zásoby, a taky jsem vzal za vděk výborné chlebíčky či rohlíky, co připravili pořadatelé, resp. naše kuchařky :)) ještě jsem kopl do sebe sponzorskou kofolu s tonikem a takhle nadopován jsem vyrazil v ústřety novým dobrodružstvím :))
Po chvilce jsem dohnal dvojici mladíků, kteří šlapali slušným tempem a přitom měli čas na pokec, což byla předzvěst toho, že nebudou nijak kvaltovat. V Měníně se přidal další maník, se kterým jsem nahodil řeč a kterého to trochu brzdilo, ale přesto se rozhodl jet s námi.
Byl to Pavel (s.č.117,tímto ho zdravím). S mladíky jsme se občas střídali ve vedení a po dojetí kola jsme s Pavlem pokračovali dál.To bylo kolo šesté, mě krize přešla a po krátké pauze, posilnění a oblečeni do teplejšího jsme se domluvili, že vydržíme ještě další dvě kola.
Bodejť, byla teplá vlahá noc, měsíček svítil na cestu... mnohem lepší, než se plahočit ve vedru, prachu a kličkovat mezi kamióny.
Tak skončilo i tohle dvojkolo, ptáci již zpívali a kohouti kokrhali a měsíček vybledl...to bylo mé 8 a byly 4 hodiny ráno. Vyhlásil jsem spánek, Pavel prý zajede domů, ale jak jsem posléze zjistil, jezdil dál :-)))
Nejdřív jsem se natáhl jen tak v autě, abych trochu vychladl, zavřu oči a když je otevřu, je 6 hodin :-)) Tak nic, teď je třeba jezdit, dokud nás Oskar nesežehne...vykřehlý a polámaný z auta jsem zamířil na výbornou horkou hovězí s nudlemi, která mě postavila na nohy a vyrazil jsem na další dvojkolo, což měl být normálně konec, páč už jsem měl skoro splněno. Ale znáte to...
Jak jsem byl někde v půli, nejednou slyším dvouhlasný nadšený zpěv... nojo, to měl někdo veselou noc.. otočím se a vidím jezdce na kole, no už mám asi halucinace.. Jak mě dojel, tak byli najednou dva, sympatičtí "čalouníci" na tandemu. To se někomu zpívá, když jsou dva na jedno kolo :)))
Další pauza, tentokrát na klobásku. Jeden závodník říká holkám v kuchyni: Tak výbornou klobásu jsem ještě nejed. Ale opravdu! Odkud to máte? Nemohl skončit s ovacemi. Ale výborná opravdu byla.
Po téhle pauze jsem se rozhodl, že dám ještě jedno kolo, což se i stalo, jelo se parádně s pocitem vítězství nad sebou. To bylo pravé poledne, když jsem dojel do "depa" a tak jsem šel pod sprchu, něco jsem opět pojedl a nařídil si budík na 13:50, abych stihl závěrešné kolo, na které jsem si nechal celé 2 hodiny.
V budově byl příjemný chládek a zaspal jsem hned, naštěstí jsem zaregistroval budíka a tak jsem vyrazil na start.
Tam jsem potkal opět Pavla, který už zjevně rezignoval, ale když jsem ho ujistil, že se pojede pomalu, "na vítězství", případně se v půli vrátíme, tak se přidal. No, v půli jsme se opravdu vrátili, ale směrem dopředu, páč to už bylo jedno :-))
Tak jsme krátce před koncem dojeli. Prokecali jsme toho spoustu, asi je jasné o čem :-)) Pak balení, počkání na výsledky..
Poděkování patří organizátorům a všem, co ce o nás starali, všem klukům a holkám na startovní čáře a v kuchyni, všem závodníkům za skvělou společnost, Pavlovi, který mi dělal společnost 5 kol a kamarádům, kteří mi na dálku fandili.
Udělal jsem 340,8 km průměrem 20 a něco. V první chvíli jsem si řekl, že na kolo týden nesednu. Hned za čerstva ale prohlašuji, že pokud vydržím se zdravím i do příště, troufnu si na 400. Tož abych začal trénovat, ne? Naštěstí už vím, jak na to, délka je to šílená, ale netěžší není vyšlapat to, ale "vysedět" v sedle. Nakonec, pocit vítězství nad sebou samým za to stojí.
A voo tttom ttto je :-))
=Pavel =
Odkazy na stránky K24, Moravskou cyklotlupu, galerii fotek z K24

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA