Jdi na obsah Jdi na menu
 


Akce 2018

 

Leden:

Únor:

  • 4.2. ZNK I zimní, 33 km. Poměrně teplo a slunečno, jakoby už začlo jaro.
  • 9.2. Bowling ve Znojmě, s kolegy z práce
  • 10.2. Valentýnské kafe Brno, Tradice MCT , tentokrát s kuželkama v Tuřanech. 
  • 18.2. ZNK II, test zimních plášťů na sněhu a ledě, 14 km. Do konce měsíce kruté mrazy, sníh a led spolu s pokazeným kotlem. Přežil jsem.
  • 20.2. Laďa rozloučka párty

Březen:

  • 10.a 11.3. ZNK III (48)a IV.(70). Náznak jarního teplého a slunečného počasí, sníh slezl, ale i fouká dost čerstvo. Bylo potřeba rozhýbat nohy před plesem, povedlo se- 39 a 70 km
  • 16.3. Ples MZLUs účastí MCT.  Opět zdařilý luxusní ples s VIP společností
  • 23.3. Bowling z práce
  • 25.3. První jarní vyjížďka ZN (10)
  • 30.3. Velikonoce na SK

Duben:

  • 7.4.  Otvírání hory Vrbovec-Spolek Hroznové kozy. Pěkná akce s procházkou mezi vinohrady a koštem vínka. P+J
  • 14.4. DZ Mikulov-Pálava opět klentnické krásy a opět pouze s J.
  • ZN vyjížďka (10)
  • 22.4. Lednice lázně- pěkný zkrácený víkend v lázních, procházky parkem i na medvědí česnek. S J, pak i bazén a bowling s MCT
  • 28.5.ZNKIV(48)
  • 29.4. ZNK V (49)
  • 30.4. ZNK VI(31) Jarní série

Květen:

  • 1.5. Prvomájová vyjížďka Brno  Bobrava s MCT(100)
  • 5.-6. 5. Břeclavskem na kole+ čarodky u Verči sMCT(125+75)
  • 12.5. A60. Důstojná oslava jedněch z posledních kulatin naší skalňačky Aničky. Tož, když už se to nelepší, ať se to alespoň nehorší, že..
  • 18.5. Muzejní noc ZN
  • 19.5. Otvírání LS (+M, 180)
  • 30.5. Gránice (16) Docela běžná vyjížďka krásným údolím 
  • 25.5. Noc kostelů+ Kopa+něm, večer nabitý akcemi.Znojemská  Kostelní noc byla opět úžasná. 
  • 26.5.Prýgl s MCT (100). Prýgl jsme důstojně otevřeli i přes menší účast mnohých původních členů. Krom nás a Zdenála to zachraňovali i Bartesovi. A bylo to hezké. 
  • 27.5. ZNK VII Plenkovice,Mlynská naučná s HAAS(cca40). Úžasný výlet zorganizovaný Zdenkem H., vše parádně připravené a zajištěné.

Červen:

  • 8.6. ZNK VIII (max cca20). Jevišovické grilování s kamarády z práce.
  • 9.6.MK s MCT a ohňostrojem na Prýglu. Pokračování na MK a Prýglu jako tradičně s bivakem na Prýglu. V neděli pak do BV a odtud po ose domů.So+Ne = 278 km.
  • 16.6. Hudba na kole 
     Dojel jsem vlakem do Valtic a odtud do BV vyložit Jiřku. V 9 přijel Miloš a jelo se do Valtic, zde bylo zahájení. Vyjeli jsme s Milošem i na Rajstnu.
    Počasí teplé, ale ne horké. Pak poloolačno. Bylo den po deštích.
    Oproti článku ještě jsme jeli na Jízdárnu s Milošem,; V Sedleci jsem nejedl, ale jel jsem na Rybárnu a tam si dal oběd. Janohrad se opět nestihl 
    Viděli jsme dvě nevěsty- na Rajstně a u Jízdárny.
     
    Víno jsme nevybrali nejlepší, ale dalo se.
    Zpět po ose do Hrušovan; pěkná projížďka a úžasné zážitky při hudbě. Celkem 104 km. Škoda, že  jsem opět nestihl rakouskou část, co jsem měl v plánu.

 

  • 22.6. K24, Neexistuje nedokáži, jen nechci! závod organizátory zrušen. Přijede Jiřka.
  • 23.6. Víno pěšky a na kole,Valtice. Ale nejspíš asi nic.

Čvc:

  • 5.7.2018 Dovolená v JČ, aneb Záhada Bermudského trojúhelníku vyřešena!
Letošní červencové svátky skýtaly 4 dni volna a tak jsme je využili ke krátké dovolené v Jižních Čechách.
Po peripetiích s ubytováním jsme nakonec již v únoru zvolili nám již znám penzion U černého čápa v Horní Lhotě. Bylo to pravda trochu dál od Třeboně, než jsme zamýšleli, ale volba byla nakonec dobrá. V penzionu byla rodinná atmosféra a pan majitel se staral o nás jako o vlastní. I když mu nahodile přijíždějící hosté hřímali, že má otevřeno jen pro ubytované. Sám jsem se tomu divil. Nicméně se začly dít neuvěřitelné věci. Začlo to už doma, kdy Jiřka zapomněla klíč od nosičů a musel jsem vynaložit všechen můj um, abych je odemkl bez poškození. Po příchodu na místo pak suše konstatovala, že nechala doma mobil. My již víme, že hodně lidí to má jako pupeční šnůru a musí být online, bez toho nejdou ani na záchod, co kdyby náhodou... já jsem měl zase radost, že nebude furt čučet do přístroje a bude se mi o to víc věnovat:)) Nu což, svůj mobil mám a foťák taky, takže pro mne žádný problém. A zde, hned jak jsem vstoupil do pokoje, rupla pode mnou postel. Propadl jsem se až na zem. Zavolali jsme personál a našli příčinu. Ale stát se to o půlnoci, byl by z toho pěkný trapas. Asi bych jim těžko vysvětloval, co jsme dělali..:))
Ale počasí nám přálo, trochu jsme pojedli z domácích zásob a ještě týž den jsme vyrazili na kolech podél Nežárky, jakože do Nežárky. Přijeli jsme do pěkného města a kochali se zámkem, obchůdky i památkami. Dokonce jsem zdokumentoval památnou tabuli cosik o 15 poledníku. No dobrá, Nežárka je docela hezké město, libovali jsme si. Jen to muzeu Destinové bude asi někde bokem.
Večer jsme plánovali výlet autem do Hluboké. Ale nějak mi neštymovaly souřadnice z GPS s mapou. Označil jsem to za Bermudský trojúhelník, kdy my jsme na východ od Nežárky a ukazuje mi to záporné souřadnice. Jiřka mě přesvědčila, že asi je to správně. Svatá prostoto! Ale byl jsem již unavený, něco jsme pojedli, postel byla opravená a tak jsem tento problém dnes nevyřešil.
Nicméně, jak jsme přijeli do Hluboké, tak se zas projevili ony negativní vlny. Jak tak vesele fotím a pózujeme, jsem si najednou všiml, že mi foťák hlásí nepřítomnost karty. Kouknu dovnitř a zela po ní díra. Samozřejmě jsem ji nechal u Čápa v noťasi, jak jsme si večer prohlíželi fotky. Smíchy jsme málem pukli, neboť toto není již náhoda! Neztratil jsem ale duchapřítomnost, sešli jsme do města a v informacích měli na prodej mou kýženou kartičku. Ale bez redukce. Nakonec se slečně sželelo zapomětlivého poutníka a za mírný bakšiš mi prodala svou vlastní redukci. Tak jsme šli na oběd do rybárny, a pak, když už jsme jednou za život tady, jsme opět prošli celý zámek i zahradu a pořádně to zdokumentovali.
Po cestě zpátky jsme autem vjeli do Nežárky, abychom se podívali na ten zámek s muzeem Emy Destinové, který jsme včera nenašli. Byl zamčený, a tak jsme se zde již nezdržovali. Po návratu k Čápovi jsem večer ještě vyrazil pro oplatky opět do té první Nežárky, koupil jsem je, ale tentokrát jsme zašel do informací, protože mě něco furt nesedělo. Pán mi dal mapu města a bylo vše jasné. Z Nežárky se vyklubal Jindřichův Hradec, souřadnice najednou seděly jak mají, Země se tedy točí správným směrem, východ je tam, kde je východ a bylo vše jasné. Teď ještě, zda to mám říct Jiřce, a nebo mám zachovat dekórum ostříleného navigátora...
Na třetí den jsme vyrazili kolama do Třeboně. Teď už jsem měl i dobrou mapu a trasu jsem si dopředu naplánoval, teď už opravdu přes pravou Nežárku... takže se nic mimořádného nestalo. Dojeli jsme do Třeboně, pojedli borůvkový knedlík, na který jsem se rok těšil. Prošli také město a kousek kolem rybníku Svět. Pak jsme zvolili trochu jinou cestu, bylo to již náročné, slunko pražilo, komáři štípali, ale jeli jsme správně, i když jsme několikrát byli na pochybách, kde jsme. Jiřka mě málem zviklala, navrhovala různé zkratky, ale tentokrát jsem se nedal a udělal jsem dobře. V polích se najednou objevil úsek, který nám byl povědomý z rána a to už jsme měli "domů" jen kousek. Dobrý gulášek od pana domácího jsem snědl na dva hlty a po pivečku se taky jen zaprášilo :))
Poslední den jsme po bohaté snídani sbalili věci, důstojně se rozloučili, naložili kola a jeli domů. Po cestě jsme ještě shlédli Novou Bystřici, Slavonice a Klášter. Na Dačice a Jemnici už jsme neměli chuť, tak zase příště. 
Byl to vydařený výlet, s excelentními zážitky.
  • 20.7. Šumavské hvozdy potřetí

Třetí dovolenou na Šumavě jsem si pečlivě naplánoval a vyčlenil si na ni deset dní a bez doprovodu. Dámy prominou, ale toulání mám v krvi a tentokrát jsem chtěl šumavské hvozdy projet křížem- krážem od Železné Rudy až po Lipno, sólo a natěžko, se spaním v nouzových nocovištích v lůně přírody, zrovna kde mě noc přistihne. A takovou sparringpartnerku bohužel nemám. 

(Pá, 20.7.) Koncem července nastala ta správná konstelace hvězd a hned ještě v pátek po práci sedám na vlak a jedu do ĆB. Po infarktových situacích se zpožděním vlaků jsem se za tmy dopravil do rušného velkoměsta plným nebezpečných domorodců. Naštěstí jsem měl nachystané souřadnice do kempů i do volné přírody a tak vyrážím někam na západní stranu, také tomu říkají Stromovka. Kempy v rekonstrukci, ale bylo to tady poněkud podezřelé, patrně plné bezdomovců. Tak jedu dál za město asi 7 km na variantu č.4 do hlubokého lesa. To už byla snad půlnoc, nacházím pěkné bezpečné místo a ani nerozbaluji ansámbl a lehám jen do spacáku. Je velmi teplá noc plná hvězd, a sucho, což ještě netuším, že naposled. V noci mě vzbudilo podupování, rozsvítil jsem a hned objevil srnce, který začal štěkat. To již znám dobře, tak tedy blikám, pokud nepřestane a on štěká, dokud nepřestanu blikat. Nakonec to vzdal a zbylý úsek noci už byl v pohodě. 

(So, 21.7.) Brzo ráno se vracím do města, abych pokračoval dál v jízdě. Nasedám na vlak do Horažďovic, tam přesednu na Klatovy a odtud do Železné Rudy. Vlaky jely načas, jen cestou se začly plnit k prasknutí, vodáci a vodačky i s vesly. děckama a hafo cyklistů. Postupně zas někde všichni povystupovali a do Alžbětína jsem dojel v poledne skoro sám. To se objevily první kapky, na nic jsem nečekal a vyjel do německé Eisenstein, pak dál na jih, až jsem vyjel z mapy a nevěda, kde jsem, jsem se potupně vracel zpět. Nakonec jsem přecijen našel kýžený německý rozcestník Deffernik, tam se zeptal jak dál a už jsem šlapal na Scheureck -Gsenget do Prášil kolem Falkensteina, tedy už šlapal doopravdy. To už lilo, měl jsem pláštěnku, ale mokro v sandálech. Tlačil jsem kolo do vrchu, deset metrů, výdech, napít se a zas dál. Tak pořád dvě hodiny. Už bylo i šero, ale spát jsem zde nechtěl. Bylo zde až podezřele liduprázdno. Nakonec jsem zdolal kopec, sjel dolů a přejel hranice pod Gsenget. Pořád mírně pršelo, to už jsem byl skoro durch mokrý zevnitř, propocen. Od hranice to je dalších 5 km do Prášil do kopce, v Prášilech jsem kvůli tmě minul kemp a držel se poslední mety, nouzák Hůrka u Prášil, tedy ještě dalších 5 km, z toho půlku tlačit do strmého kopce černým lesem.. o půl jedenácté přicházím na místo, byli tam už nějací nocležníci, stavím stan a jdu se umýt dolů do potoka... Dnes asi největší záhul, je půlnoc, chvíli spím, zatéká mi přes podlážku, mám ve stanu louži. Začíná to úžasně :).

(Ne, 22.7.) Ráno ještě všichni spí, jdu se projít, stejně prší a tak snad počkám, než přestane a trochu se mi vysuší věci. Vidím hafo hřibů, trhá mi to srdce, že je tam musím nechat.. jím borůvky, hodně borůvek.. doplňuji vitamíny na cestu. Vracím se do tábora, stále prší a tak balím vše mokré a jedu odtud pryč. Pak přestává pršet a nastupuje pražící slunko, alespoň je mi teplo, vytlačuji se k jezeru Laka- nejvýš ležící jezero na české Šumavě, a asi i nejkrásnější místo. Průzračná modrá voda, pár kachen, pár turistů a nádherné ticho. Kochám se dlouho, pak zase dlouho bloudím lesem, páč jsem si vybral lyžarskou trasu, která je v létě neprůchodná, což zjišťuji skoro na jejím konci. Vracím se, bloudím ještě a pak vyjedu na asfaltku, ale dvakrát se vracím, páč již nevím, kde jsem. Baterie v GPS totálně zmlkly, teď musím bez navigace a rozmočená mapa mi moc nepomáhá. Nakonec potkám lidi, ti mi řeknou, že jedu blbě, pak alespoň vím, kudy do Prášil. Tam něco pojím a jedu směr Modrava. Opět tlačím přes kopce, tentokrát šotolinový a opět nekonečný, skoro 8 km dlouhý. Pak konečně Poledník, tam začíná asfalt a sjíždím strmě dolů několik kilometrů pod Oblík, k Javoří pile, kolem Tmavého potoka a Roklanského potoka, až je mi zima. Ale tam už to dobře znám, Rybárna a Modrava na dosah. V táboře rozbaluji bivak a nechávám sušit, jsou tam i známí z předešlého tábora, je pozdní odpoledne, vše je v mžiku suché, mezitím dávám v Pivovaru borůvkové knedlíky a pivo a tankuji vodu. V noci zase sprchne...

(Po, 23.7.) ...ale ráno svítí slunko, nespěchám, koupu se v ledové vodě a čekám, až se vše vysuší. Mezitím zajdu do Modravy na polévku, je to bída, to co má být otevřeno je ještě zavřeno, nikde nic, ale nakonec přecijen, kulajda, i když mohla být i lepší. Vracím se do tábora, balím věci a jedu na Antýgl. Tady to znám z loňska, krásné rovinky, pak to beru přes kopec Hakešickou cestou, Pod Oblík a k Tříjezerní slati, nejkrásnější slatě, jsem zde již potřetí ale pořád je to úchvatné, pak krátkou strmou spojkou frčím k Rybárně, opět trotli s nepřivázanými čokly, už je tu přelidněno. V Modravě něco sním, kupuji náhradní baterie, začíná bouřit, ale jedu podél Modravského potoka k pramenu Vltavy, to již prší a tak se vracím do Modravy. Nakonec, mám kde přespat, ale záhy bouřka končí a praží slunko až je horko, jedu zpátky, zkratkami kolem Ptačí a Černohorské nádrže, zde již zase kape, blíží se bouřka, mám ještě dva kiláky a konečně z kopce již za deště přijíždím k Pramenu Vltavy pod přístřešek. Nastává hodinový slejvák a pak prší skoro celou noc. Je zde ticho, zůstal jsem sám, ale jsem celkem v suchu. 

(Út, 24.7.) Ráno tankuji vodu přímo z pramene, jedu přes Bučinu na Knížecí pláně, zde chci dát teplou polévku, ale ještě neotvírají, jedu do Borové Lady, tam nikde nevaří a tak měním plány, jedu do Kvildy, kam jsem měl jet až zítra; tam si dám dobrou porci polévky v pekárně, jedu na Jezerní slať - zde není nic k vidění, vyjíždím Horskou Kvildu a usazuji se v lese, nacházím plno borůvek a také lištičky, na mém již známém místě. To mi už nedá a sbírám je, rozkládám na pařezy a budu je dosušovat po zbytek cesty. Taky nakládám do octa, co si vezu už tři dny z domu. Relaxuji, spřádám další plány a rozhoduji se že zde budu ještě jeden den. K večeru sjíždím do Kvildy, dávám v pivovaru dobrou večeři s řízným pivem a jdu přespat do Bučiny. Tam jsem rychle, však kopce už od Poledníka ustoupily. Zde opravdu bučí krávy, jsou metr od tábora a taky tak smrdí :)) Jsou zde opět nějací známí, je zde vůbec plno, asi deset stanů, dáváme řeč, pak se jdu koupat na hraniční potok. Ještě si zapisuji události. V noci zase prší. 

(St,25.7.) Další den ráno už neprší, ale je mokro a zima, už ani nevím kolikátého je, sjíždím opět do Kvildy na teplou polévku, mají velké porce a chutné pečivo. Pak konečně sjíždím i z kopce do Borové Lady, tam jedu okolo Chalupské slati, pramene Volyňky, kde beru čistou vodu, a Nového světa, tam nenacházím to, co jsem hledal, přijíždím zpět do Borové, tam nevím, kde se dá slušně najíst, jedu tedy do Horní Vltavice do kempu. Dnes tedy pořád z kopce nebo po rovině, to se mi líbí. Ale je cítit, že už nejsem tak vysoko, slunce praží a je už velmi horko. V kempu postavím stan, jdu do dědiny, jediný obchod za chvíli zavírá, nemají nic, prodavačka mi prodává své tři rohlíky a v kempu si dám pivo. Jsem unaven, v kempu zůstanu dvě noci a pak se uvidí. Uvažuju, že pak večer sednu na cyklobus do ČB. V noci jako obvykle prší.

(Čt,26.6.) Další den hned jdu rychle do obchodu, kupuji skoro poslední kousky pečiva, ale salámy mají dobré a tak mám jídlo na dva dny, taky pár rajčat, paprik a broskví. Pak jedu pod Boubín a do Lenory, ale je už teplo a jsem rád, že nemusím tahat všechny bágly a jedu si nalehko. K večeru sbírám borůvky do láhve, pak spustí liják, sotva přiběhnu pod střechu občerstvení. Dám si pivečko a počkám, až přestane. Ve stanu je ale sucho, už jsem to vykoumal. V noci zase mírně skáplo, ale zítra nikam nespěchám, sbalím se až v poledne.

(Pá, 27.7.) Ráno lenoším a v poledne mám sbaleno. Měním plány, jedu do Stožce, tam přespím a hned ráno sednu na vlak do ČB. Jedu tedy již převážně z kopce, Lenora, Soumarský most, České žleby, Stožec... Tam jsem v pět hodin a rozhodnu se jet ještě dál do Nové pece... v Černém kříži chci vyjet na Plešné jezero a tam eventuálně přespat, ale je tam závora a zákaz vjezdu, jedu tedy do té Pece. Je to posledních 15 km po úžasné rovince, bruslařské asfaltce, mezi horama, údolím vedle Vltavy a železnice. Je zde rušno, plno pěších, cyklistů a hezkých bruslařek :)) Dvě dokonce ošetřuji po pádu, že... v Nové Peci, což je začátek Lipna, zakotvím v kempu, koupu se v teplé Vltavě, dávám jídlo a jdu pozorovat zatmění Měsíce. Pěkná podívaná, ale ješte než vyleze ze stínu, blíží se bouřka a spěchám do stanu. Lije jako z konve, prší celou noc...

(So, 28.7.) Poslední den expedice, je sobota, čeká mě již jen cesta domů. Balím mokrý stan, jdu na dobrou polévku, v devět mi jede osobáček, ve 12 jsem v ČB, tam si dám nevalný oběd někde v centru a ve 14 mi jede vlak Okříšky/ Znojmo, jede to kupodivu načas, večer jsem doma. Dávám vše sušit a prát, je zde teplo jak sviňa, nedá se spát.. zlatá Šumava!

Srpen:

  • 3.-8.5. Moravský Kras, dovolená
3.8.pá
vyjíždím v 17  vlakem přes BV do Brna. NOVOSEDLY-VALTICE VÝLUKA, zpoždění 20 min. naštěstí rychlík v BV má také zpoždění. Přijíždím do Brna,jedu do Bílovic, na ostrůvku dávám pivo a jedu na bivak do lesa. 14+1 =15km
.4.8.so
jedu na skalní mlýn, přijíždím v 10h včetně zajíždky do lažánek. Dávám teplou polévku nic moc kvality. Jdu do Kateř.jeskyně.Pak jedu pustým žlebem sloupu,kupuji oplatky, mám čas a jdu na oěd k brouškovi-švestkové knedlíky. pak  jedu údolím Luhy do lesa. Jsou tam velké ostružiny. Blíží se bouřka, chystám bivak na židovině v lese.
v noci přišla bouřka, promokl mi spacák u nohou. 50 km
5.8.ne
ráno jdu na polévku k balcarce, sjíždím do bílovic, před jedenáctou dávám oběd sokolský guláš s bramboráčky, moc dobré.
po 12 h jsem v brně, jedu na vlak přes mirosl. Hrušuvany domů. V 15h jsem doma. 40+1=41km
  • SK

Září:

  • 1.9. Rezervováno AČ 60
  • 8.9. Rezervováno soukr.
  • 15.9. ZN vinobraní
  • 22.9. TdB Znojmo

Říjen:

  •  DRW zblízka
  • 27.10. Soukr oslava

List:

  • DRW 

Pros:

  • vánoce /SK
  • Silvestr

Jak se vyvíjí letošní cykloplán

měsíc

plán měs.

plán roční

najeto měs.

najeto roč.

 leden

100

100

192

192

únor

150

250

196

388

březen

200

450

291

679

duben

300

750

327

1006

květen

350

1100

820

1826

červen

400

1500

680

2506

červenec

400

1900

486

2992

srpen

350

2250

273

3265

září

300

2550

259

3524

říjen

200

2750

200

3724

listopad

150

2900

0

3724

prosinec

100

3000

0

3724

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář