Jdi na obsah Jdi na menu
 


K soutoku Moravy a Dyje neofiko

25. 4. 2010

Přepis ze stránky Moravské cyklotlupy:
Dnes byla opět hezká skoroletní neděle, ale asi bych lenošil po včerejším výletu, nebýt Aničky, která mě vytáhla na kolo. Navrhl jsem průzkum soutoku, jednak aby byla nějaká změna, druhak abychom byli připraveni a počítali s možnými nástrahami pro příště. A ty brzo přišly...

Tedy s mírným zpožděním, ostatně jako vždycky, jsem přifrčel k benzince, kde už Anička vyseděla důlek a po nezbytném přifouknutí kola jsme vyrazili. První klasická pauza na Pohansku s delším vydechnutím, pak podél plotu ke kýženému cíli, kochajíc se přírodou a čápy, kteří se houfně krmili v dáli na louce, co bude jako louka vypadat až po určitém čase. Kolem cesty louže a jezírka, dříve nevídané a to byl první náznak, že to nebude dnes idylka. Pak se nějak brzy vraceli lidi, co nás předjeli, i řekli proč, ale chtěl jsem se přesvědčit na vlastní oči, cože je tak vyděsilo a to přišlo cca 5 km před soutokem. Nejdříve jedna louže, kterou jsme ještě přebrodili a pak jezírko v cestě, samozřejmě po stranách v nedohlednu, kde bylo odhadem 60 a víc čísel a to už se nám do zrovna čerstvě nevypadající vody nechtělo.
Po otočce jsme natrefili na odbočku vedoucí bůhvíkam, tak jsme ji prozkoumali, prý jen kousek, nakonec se z ní vyklubala velmi solidní asfaltka klikatící se Cahnovským pralesem nebo tam někde poblíž, bylo taky na co koukat, voda se držela už mimo silnic a tak jsme posléze, aniž jsme to tušili, projeli kolem nějaké pily nebo čeho, tam jsme objevili dráty (elektrické) a to už jsem věděl, že podél nich se dostaneme až na Pohansko, rozuměj k zámečku.
Taky že jo, cesta se klikatila dál podél vedení, najednou jsme byli na rozcestí k nějakým chatkám, jestli to nebyly ty Ruské domky, o kterých jsem furt básnil, nejspíš jo, páč to bylo na odbočce k Lanžhotu, tam už jsem cestu znal z předchozího výletu s Milošem a jeho družinou, jak jsem toťkaj v mrazivé vodě smočil nožku, jo, to byl zážitek, a už jsem očekával odbočku k Lánům, která aj doopravdy přišla.
Zámeček Lány je nově opraven a už skoro úplně, nádhera nevídaná, pak už jen kousek, cobys kamenem dohodil na Pohansko za potkávání mohutných houfů výletníků, nejspíš Lanžhotčanů, soudě podle toho, že všichni šli tam a nikdo nazpět. Na Pohansku byla jakože závěrečná pauza, kde jsme dost dlouho splkli a nakonec jsme ještě projeli městem k Bille, kde po rychlém nákupu drobností jsme ještě kecali, samozřejmě to opět odnesli ti nepřítomní... než jsme zkonstatovali, že je nejvyšší čas rozejít se domů, pokud chceme stihnout ještě za světla.

Závěrečná zpráva, na kterou určitě netrpělivě čekáte je ve stručnosti taková, že soutok je momentálně po normální cestě nedostupný, komáři se začínají množit exponenciální řadou, čápi a jiná havěť už okupuje svá doupata (viděli jsme volavky, labutě, srny i rozzuřeného štěkajícího srnce) a byla objevena a zaznamenána náhradní trasa, kerá má taky své kouzlo (krásný seník, voda v lužním lese, naučné tabule aj.) a svými 30 km snad nahradí případný výpadek dramatického slévání se řek. Tolik technická zpráva.
Pokud čekáte ještě osobní názor, tak vyslovujeme domněnku, že soutok bude nepřístupný i za týden, komárů už bude miliardy, ale vzhledem k jiným věcem, které jsou k vidění, případně k možnosti prodloužení trasy na Ranč u zlámané šlapky, pakliže bude dostatečná vůle, by to za tu srandu stálo. Já bych se toho nebál. Tož tak :).
Anička a Pavel, celkem cca 34 km z domova.

Obrazek

Obrazek

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA